000 01991nam a2200301 a 4500
999 _c29886
_d29886
001 nkc20112236840
003 CZ PrNK
005 20180815175141.0
007 ta
008 111017s2011 xr g 000 j cze
020 _a9788072945863
_cKč 199,00
040 _aOLA001
_dABA001
041 _acze
044 _axr
072 7 _a821.162.3-3
_xČeská próza
_2Konspekt
_925
080 _a821.162.3-32
_2MRF
080 _a(0:82-32)
_2MRF
100 1 _aBalabán, Jan,
_d1961-2010
_7jn19990202001
_4aut
245 1 0 _aMožná, že odcházíme /
_cJan Balabán
250 _a3., samost. vyd.
260 _aBrno :
_bHost,
_c2011
300 _a169 s. ;
_c20 cm
520 _aKaždý z nás se někdy ocitne v situaci, která najednou znejistí vše, co dosud prožil, a před člověkem se rozevře neznámý svět. A právě v takových zlomových okamžicích nacházíme i hrdiny Balabánových povídek, Oldřicha trpícího chorobným strachem z ptáků, Editu opouštějící manžela a opuštěnou milencem, pacienty v protialkoholní léčebně a mnohé další. V těchto textech není žádná protivná spisovatelská ležérnost, se kterou se prostě píše o čemkoliv, v doufání, že autorův vzkaz čtenáři se nějak sám urodí z navršených slov. Ale taky v nich chybí stejně protivná přesymbolizovanost, která nabízí autorovo poselství už jaksi dopředu a dělá z postav a dějů jen strnulé alegorie. Lidé v Balabánových povídkách skutečně “chvíli žijí”, mluví spolu, ptají se a nepospíchají překotně ke katarzi, pozorni ke každodenním událostem a obrazům, z nichž se teprve mohou stát naléhavá znamení. Znamení, která pomohou rozpoznat, zda člověk ve svém osudu — byť alespoň na chvíli — skutečně žil. Kniha zvítězila v tradiční anketě Lidových novin - Kniha roku 2004.
655 7 _ačeské povídky
_7fd133971
655 9 _aCzech short stories
910 _aBOG001
_bA53201/11
_tknihy