Dvě hrdinky a dva životní příběhy, které od sebe dělí více než sto let, a přesto mají tolik společného. Román se mimo jiné zamýšlí nad českou národní povahou a hledáním kořenů. Román nabízí dialog dvou vyprávěcích hlasů, které dělí více než sto let: z naší přítomnosti se ozývá učitelka Anežka, která se snaží vyznat ve vlastních zmatcích i ve zmatené době, a přitom přemýšlí nad rukopisnými paměťmi moravské venkovanky Kateřiny, svérázné ženy, která nedostatek vzdělání vynahrazuje vrozenou bystrostí. Mezi mnoha tématy, jež obě roviny vyprávění spojují, vyniká jedno: fascinace, kterou obě ženy pociťují tváří v tvář Vídni. Kateřina pobývala ve Vídni v roce 1912, tedy v době, kdy sláva pyšné císařské metropole vrcholila. V roce 2020 se do Vídně v jejích stopách vydává Anežka. Přitom zjišťuje, jak pevně provázané jsou dějiny českých zemí a Rakouska, objevuje skutečnosti, o nichž se u nás příliš nemluví, do toho řeší svůj milostný život, a jakoby mimoděk přichází na to, kým vlastně je - a kým by chtěla být - ona sama. Nakladatelská anotace. Kráceno.