Senzitivní komorní román zajímavé české autorky. Prostřednictvím příběhu Sáry, mladé ženy snažící se specifickým způsobem zapomenout na prožité trauma, potvrzuje známou tezi, že sám před sebou člověk neuteče. Po úspěšně přijatém debutu Anežka se Viktorie Hanišová vydává opět na cestu sžíravého psychologického románu s tématem nefungujících rodinných vztahů. Mladá Sára žije poustevnickým životem ve staré chalupě na Šumavě a její posedlostí i způsobem obživy jsou houby. Sedm let dodržuje stereotyp sbírání hub na stejné trase, se stejným košíkem i nožem, i jejich prodávání v místní hospodě. Kontakt s civilizovaným světem udržuje jen okrajově prostřednictvím sezení s psychiatričkou v Plzni. Zpráva o smrti matky jí pozvolna do života vrací její rodinu a s ní i záležitosti, které se tak křečovitě snaží potlačit. Hranice odolnosti lidské - resp. dětské - duše jsou zde prověřeny komplikovaným a tvrdým osudem. A zdá se, že i Sára začíná chápat, že jedinou cestou, jak ze všeho ven, je přestat zavírat oči nad tím, co se už jednou bohužel stalo.